6. března 2014 v 21:25
dr. hospodar
A pak je taky zajímavý sledovat, jak jsou určité kruhy v německu ochotny domluvit se s Ruskem stůj co stůj. To zrovna trčí ze článku ve Spigel on-line, jehož autorem není nikdo jiný než člověk, který dělal 10 let moskevského zpravodaje. A u nás na to navazuje jiný člověk, který byl ředitelem německého vydavatelství Vltava-Labe Press (a taky ředitelem televize, než ho vyšoupli jako spolupracovníka stb). A taky Bašta, kterej dělal velvyslance v Rusku atd. Ale to je politicko-mediální pěna na hladině. Pod ní jsou třeba plynařské firmy ruské, německé a rusko-německé, které si v dojemné shodě dělí trh Krym sem, Krym tam. A pro ně je americký plyn, a tudíž i Amerika, nepřítel no. 1.
6. března 2014 v 21:09
Přemysl-Colorado
Mne už si, Denisone, připište jako přesvědčeného.Čím dřív putinovci zaberou Nový Jičín a důstojníci se ubytují v domě nějakého Šimíka, zatímco Vlastík bude spát s Bédou v chlívku, tím líp.
6. března 2014 v 18:30
dr. hospodar
Tak tenhle pocit opravdu neznám, a ani to nehodlám zkoušet, byť pro začátek třeba doma v koupelně. A to jsi měl ten krásnej pocit proto, že jsi zpíval těm soudruhům zazděnejm v kremelský zdi, nebo ti stačilo, že se tam válí mrtvola masového vraha Lenina? Navíc já Alexandrovce nikdy nemusel, mám při nich pocitový mix trapnosti a blivna. A na tom placu se mi navíc vybaví těch pár statečnejch, co je v srpnu 68 sebrali. A hrůzný přehlídky. Ne, tam bych nezpíval ani "šla nanynka do zelí." Jen bych nasraně stál a říkal si: vole, co tady zase děláš, když nemusíš.
6. března 2014 v 17:04
dr. hospodar
