2. září 2013 v 16:30
Denisone, Obáma s tím, že Kongres zásah proti Assadovi neschválí, počítá. Chytil se do vlastní rétoriky, a z toho, jak zmateně popisuje to, co chce udělat (vystřelit varovný výstřel, ale neměnit rovnováhu sil a chod událostí), je jasné, že řešení je nad jeho intelektuální schopnosti. Vybruslit z malérů, které způsobil lhaním a podvody, to však umí geniálně. Našel jediný způsob jak z toho ven, svést to na druhé: „Já chtěl zasáhnout proti Zlu, ale Kongres mne nenechal!“ Američané se z jeho jednání mohou poučit o tom, jak tomu člověku funguje nudle (ale asi nepoučí). Smutné na tom je, že ta tisícovka v Syrii usmrcená chemickými zbraněmi nemusela být, kdybychom byli měli za poslední léta srozumitelnou zahraniční politiku, a ne cirkus Obáma-Clintonová (vpomeňte jak před lety udělal Bushův zásah proti Saddamovi takový dojem na Khadáfího, že se sám od sebe vzdal jaderných zbraní). Pikantní je, jak Obbie podrazil Kerryho, který chrlil zžíravé fráze proti Assadovi několik hodin před tím, že by si člověk myslil, že spílá Američanům ve Vietnamu.
